Květ Nesmrtelnosti.

Svým Touhám, Vyslancům kázal jsem letět v Neznámé kraje,

a řek' jsem k nim: Jděte na nejvyšší vrcholy Snění!

Tam Zlatý květ hoří, jej najděte, musím jej míti,

s ním na retech musím umřít. Květ Nesmrtelnosti.

Ve vyhnanství Zříkání, mučedník Pravdy a mučedník Lásky

a mučedník Krásy v městě říjnových Snů svých čekám.

Král zneuznaný, já lhostejně dívám se na lživé krále,

ruce své hrdé vzepřeny o zlaté hlavice trůnu.

Oh, dosud se žádná nevrací Touha! Žádný Orel se nevrací,

jenž západem Slunce by křižoval, v zobci urvaný květ.

Ač předce se zdá mi, že nastává hluboký soumrak všech Věcí,

neb za nocí slyším porady spiklenců pod svými okny

a ve dne nápadná Ticha chladných říjnových sluncí.

Zda dřív mne úklady zničí? Či dřív se vrátí mé Touhy?