Květ poesie.

Když šerem lesa vonný večer táh’,

šla ponejprv jsi přes mé duše práh,

jak v křišťálový palác dávno kdys

šla v bajce královna; tou nyní ty’s!

A v stopách tvých byl samý jas a květ,

jenž neodkvete za tisíce let

a vonět bude do všech žití dob,

ať čas mne odplaví a zavře v hrob! –