Květ poznání.

Archanděl zadul v nástroj stříbrný

a hudba sfér se nesla do výše,

jak neznámému Tvůrci slavná mše,

jak chorál hvězd, jen bohům patrný.

A letěl Aeon v safírové sny

a gázový plášť jeho objal vše,

s hvězd splývaje, přes dÓmy, přes chýše,

kde žal bděl, vlekl se a přes trny.

Krev setřel s nich a potřísnil svůj lem,

až rozhořel se tmavým červánkem

jak vášní zabarvená nevinnost.

A z červánku květ obrovitý vzrost, –

květ Poznání, v nichž nenalezneš dna, –

květ Poznání, jichž člověk nepozná.