Květ, slovo, přání, polibek, vše mám

Květ, slovo, přání, polibek, vše mám

jen pro tebe. A přec, když rozdávám

a něhu hledám očí tvých i vděk,

že málo dala jsem, mně připadá,

že přátelstvím jen dojat hlas tvůj změk,

když slova říkal mi, jež konejší.

A přec bych chtěla, lásku zvedajíc

k tvým lačným rtům, by tobě mnohem víc

dnes byla již, než chléb jen vezdejší;

víc stokrát, než čím život dosud slád',

by k plnosti a kráse zrála ti

a k zapomnění smutku, k závrati,

v plod jediný, jejž trhat smíš jen ty

a který v poledni mé touhy zlát'.