KVETE VŘES...

Kvete vřes.

Tak už zase s mračen tíží

z daleka se podzim blíží

přes ten les.

V šíř i v dál

kraj se noří v zamyšlení,

jakoby se před jesení

nějak bál.

Duše má

dříve také vždycky celá

v zimy tušení se chvěla,

stísněná.

Ale dnes

marně po ní podzim sahá,

neb v ní pohled tvůj, má drahá,

jaro vnes’!