Květen.

Kvítí, všude kvítí: na nivě i keři,

květy pod nohama, květy nad hlavou!

Ach, v tom milém čase rádo děvče věří,

řekne-li hoch: „Tvým jsem, jenom ty buď mou!“

Sám pak sotva tušíš, co se s tebou děje:

lesy, hory, doly – vše se kolem směje;

těžké ondy srdce vzlétá jako peří...

kdož by neznal máje chvíli tajemnou?

Natrhejte blýštků, sasanek i lechy,

k proutku vonné střemchy proutek dá též hloh,

to uvito v kytku léčí ňader vzdechy,

s ní-li v ruce k srdci děvče vine hoch.

Jaro! Kéž, ó Bože, v duši jas i v líci,

vijem kytky činů vlasti krasavici,

kéž přivinem k srdci naše drahé Čechy,

a kéž není v světě, kdo by bránit moh'!