KVĚTEN MARIÁNSKÝ (I)

Tvůj měsíc rozkvetl, ó nebes Paní,

tvůj, nejkrásnější mezi měsíci,

a srdce cítí jeho sladké vlání

a pohne se i nemilující!

Tvá něha rozlévá se jako vláha

přes úhor, i kde holý suchopár,

a lásky pohnutí vzdor každý zmáhá,

neb ty jsi nejkrásnější jaro jar!

A cítíme: jsme přec jen tvými dětmi,

ať život jak chce by nás zpráh;

ať bolest jak chce naše dni tu setmí,

my tebou okříváme jako v snách!

I srdce, které životu jen klne,

se vzpomínkou tvou v hloubi zachvěje;

a hořkosti jež bylo dosud plné,

se rozjasňuje září naděje.

Je možno zapomenout na tvém klínu,

čím život naše srdce zprobodal;

jak by se člověk vracel v domovinu,

a jak by matky hlas naň zavolal!