KVĚTEN MARIÁNSKÝ (IV)

Jen tak je život krásný

a předchuť věčnosti,

když proměníš jej na sny,

zkvetou i bolesti!

Jak pel se na něm sází

z touhy a myšlenek

a vtržen do extasí,

zná jenom nebe vděk.

Svět za ním jak stín leží,

cest jeho neztemní,

a doléhá sem stěží

ruch jeho pozemní.

Hrozí-li nebezpečí,

má věž svou ze sloni

a náruč matky měkčí,

plášť, jenž jej zacloní.

V poslední okamžení

vítězné jméno zná,

jež stokrát tkal v své snění:

Maria, Maria!