KVĚTEN MARIÁNSKÝ (IX)

„Amen!“ poslední zvuk zapad’

jak ten kámen hrobový;

dlouho nemůžeš to chápat:

skutečnost? sen? kdo ví?

Jenom odlesk na všem kolem

jak by zůstal měsíčný;

stesk, jenž není přece bolem,

touhou snad! tvou duší zní!

Po čems jako po nebeském,

co ti nemůže dát svět;

zdá se, že tím umřeš steskem,

nedojdeš-li toho hned!

Tak to bylo blízko tebe,

skoro ruky na dosah;

snad se otevřelo nebe,

jako bývá při bouřkách!

Jako slepec hmatáš před se,

v tmách jen jedné Hvězdy svit;

na tom paprsku lze přece

bezpečně se zachytit!...