KVĚTEN MARIÁNSKÝ (VIII)

Teď teprve, teď teprve

víš, jak to drahé bylo,

co bylo potěšení tvé

a teď se rozloučilo!

A nepřijde už mezi nás

ta Paní s liliemi,

jež přicházela samý jas

a v tváři úsměv němý.

A v očích tolik soucitu

a otevřené dlaně;

tys cítil s nich jak prší tu

ti požehnání Páně!

A přišla a zas vznesla se,

by přišla zítra znova;

„dnes naposled“, jak slila se

vše hořkost v tato slova.

Hřmí varhany, chrám samá zář

a družiček jde řada

květ vložit za dar na oltář,

kam dlaň tvá – srdce skládá!