KVĚTEN MARIÁNSKÝ (X)

Sen mi zůstal, jenom sen?

sladké opojení;

třímám jej jak pochodeň

za světlo své denní.

„Amen“ zavřelo mi svět,

jiný otevřelo,

jak by z potopy se zved’;

ráj by říc’ se chtělo!

Hledíš na vše s úsměvem:

bolest má svou vůni,

kříž je celý pod květem

jako na výsluní!

Nenávist je objetí,

zrada políbení;

vše tě zrovna posvětí,

hořkého nic není!

Za tebou máj pomíjí,

v srdci však, kdo poví?

V Ježíši a Marii –

sen – či život nový?!