KVĚTEN

Ze zlatě hořícího keře čilimníku

a s větve ojíněné, chmýří jen a pýr,

zazpíval housličkami konopáskův hlas:

mír větvím pučícím a teplo hnízdům ptačím,

vám zlaté štěstí, mláďata pípající,

jabloni křehnoucí v dubnové metelici

slunce a mír!

Zimomřivě civí mladý jasan v stráni

s ospalky lepkavými v modrou nebes báň.

A dole město s komíny vychladlými,

studená díže bídy kynoucí,

vlahými výpary dýmá.

Je lásky čas,

vzdychla si pomněnka v prstýnku olověném,

zalykající se v zamilované pěsti.

Ó, lásko, jak bolí tvé štěstí!

A země napita lijáky dubnovými

skončila v katakombách mši svou černou

krvavou obětí.

Nahoře hvězda milenců a stromů

vystýlá plenami zelenými

nové hroby pro nová početí,

pro stráně květnaté a sedmikrásek pole,

jež musí rozkvésti.

Je máj, vy dole.

Odpusť, bolesti.