Květen

Vítám tě, květne, jsi pracovník na myšlence

dobrého světa, dobrých lidí,

dobrých výprav a plaveb, dobrých cest.

Ve tvých divech čas lásky oko vidí,

živoucích zázraků dobu, kdy na pupence

zelené zakleto všecko, v květy a ve třpyt hvězd.

Vánky tvoje i bouře jsou láska jedna,

bílé své měnivé dny ty se sluncem, s prškami máš,

tmavé své noci, jež voní jak skutečnost i jak sen.

Vše je ti radostnou prací, co bylo, toť minulost bědná,

všecko, co bude, to květům, tvorům i lidem dáš,

o čem se snilo jim, v jediný že jim vyplníš den.

Ať jsou šťastni a nechť jsou dlouho živi

květy tví tvorové, lidi, než uzrají v smrti plod.

Netřeba na mstu myslit a na ústrky.

Květne jsi měsíc růstu, jenž pracuje žasem a divy,

zvědavé květy máš všude, všude hnízd mladé krky,

vybíraj šťastně si páry, ó květne, nechť šťastný tvůj rod.

Nevíš nic o nenávisti, o mstě a překonání,

nejsi revoltou, silou jsi lásky, jí poceluj!

Útok jsi z mrtvých vstalé obnovy životních míz.

Dobrodružné jsi seznámení a milování

druhů a párů, buď ve volbě šťastný, květne můj,

po tluku ať se sblíží dobrá srdce čís...

Jediný netřídíš lidi na bohaté a chudé,

na měšťáky a proletáře, všem vůni dáš, prostor a stín.

Milovat mohou všichni a novým kvést odstínem,

jemností, barvou, vždyť budoucnost dobrých všech lidí jen bude.

Nenávidět již nelze starým zločinem,

k nadějím bílým chtí srdce kvésti z krvavých vin.