Květina štěstí. (1.)

Chodil jsem na jaře

v života zahrádce,

nehledal, našel jsem

květinku bez práce.

Květ, jak by do něho

červánku namíchal,

vůně, jak by do ní

jara byl nadýchal.

„Jaro i červánek

naděje svatý chrám,

však si tu květinku

u sebe odchovám!“

Chtěl jsem ji zasadit,

aby mi nesvadla,

než jsem ji donesl,

uvadla, opadla.

Opadla u květu,

zbyl mi jen stoneček,

a já jsem nad štěstím

urovnal hrobeček.