Květina štěstí. (2.)

Hledala sestra má,

hledala květiny,

pustá je zahrádka,

ani květ jediný.

Plakala, prosila

o jeden kvíteček,

a našla na konec

podivný stoneček.

Bez barvy, bez květu,

celičký pichlavý,

utrhla, nedbala,

že se tím skrvaví.

Vsadila, pěstila,

slzou zalývala,

s časem se minul čas,

květ si odchovala.

A byl to krásný květ,

vyrostlý z bolesti,

jako když blaženost

zrodí se z neštěstí! –