Květinářka. (I.)

Ty děvče černooké,

mladinké, outloboké,

mluv, mluv předc, kde jsi bylo,

že tě mé oko v arkádách

kytičky nosit nespatřilo?

Ty děvče jižní krve,

veselé, černobrvé,

mluv předc, kde jsi se kryla?

Má duše pro tě, drahoušku,

horoucně, vřele zatoužila.

Ty moje děvče zlaté,

veselé, boubelaté,

mluv, kam jsi se mi děla?

Cizinců přišlo množství sem,

ty’s na kytičky zapomněla.

„Aj, přišli cizinci

kupovat kvítky

a vzali všecky věnečky

i všecky zbytky,

a vzali všecko dočista – –(

Snad předce pro mě kvítek máš?!

„Jen jeden ještě věneček,

leč ten je váš!“