Květinářka.

Milé, drahé, mladé dámy,

které štípla divná vosa,

pro divadlo nenasytná,

neúkojná, divá vášeň;

vášeň, která nedá spáti,

stále v patách je vám s písní

o vavřínech, o potlesku,

o kytkách a slavověncích;

Vám tu drobnou anekdotu

s přáním zbožným připisuju,

aby všem ti krásní snové

splnily se, jak to psáno:

Byla slavná Rachel dítě

nepatrné, neúhledné,

bez forem a bez výrazu

v oku skoro apatickém.

Ale v ňadrech jaká sopka,

ale v duši jaká výheň,

ale v krvi jaké vření

po velké a ryzí kráse.

Přišla v šatečkách jen prostých

s tím svým okem apatickým

k Provostovi, podílníku

první světovládné sceny.

„S dovolením vaším, pane,

já chci hráti.“ – „Ano, k hraní

hodíte se, milá hračko.

Co pak byste chtěla hráti?

V obroučky anebo croket,

půlmíč chytat? – věru brzy

byste se mi udýchala,

hrajte slepou bábu raděj’,

škatule, dál hejbejte se!“

Při tom drzým kynem ruky

ukazoval k dveřím v šklebu,

cynickém a urážlivém.

„Já chci hráti Hermionu,“

řekla tiše suchá Rachel.

„Hermionu? Znamenitě!

Jak jste si to vymyslila!

Poradím vám, milé dítě,

jako upřímný váš přítel,

podle vaší postavičky

buďte raděj’ květinářkou.

Na proutěný vemte talíř

fialky a petrklíče,

postavte se na roh ulic:

„Kupte za tři sous jen, pane!“

To vám bude lépe slušet,

nežli hráti Hermionu.“

Odvrátil se, nezřel ani

slzné perly v jejím oku.

Přešli dnové. – Sál jak nabit,

neznámá dne, Hermiona

vystoupí. Ztich’ známý ševel

po třech historických ranách.

Vystoupila suchá, malá,

hrála s onou sopkou v ňadrech,

s výhní v duši, apatické

oko bylo mořem blesků.

Hrála – ani nedohrála,

sálem bouřil hromný potlesk,

věnců déšť jí spadnul k nohám,

květů zalilo ji moře.

Udýchaná, rozjařená,

klonila se na vše strany,

aj, v tom zřela v zákulisí

Provosta – stál s mračnou tváří.

Usmála se. Hbitou ručkou

sesbírala vonné květy,

lístky lauru, větve palem

do tuniky řecké vzala.

Pak s tím vrchem vonných květů

graciosně sklonila se

k Provostovi – skoro klekla,

květů stoh mu nabízejíc.

„Poslechla jsem vaší rady,

stala jsem se květinářkou,

ovšem, než za tři sous dražší

jest mé kvítí, drahý pane!“