Květinový sen.

Na kraji háje olšového stojím,

kam světlo padá listy zelenými,

opojen vůní, jež se nese chvojím

z okolních lesů; jaro dýchá jimi,

hvizd ptáčníka, tak zjemnělý a snivý!

Let ptáků slyším... Nesmělý a tichý

a tu zas bouřný, hlučný, prudký, divý, –

jak mocný vzdor a sžíravých snů smíchy...

Kam doletí as? Který výš a dále?

A snění v kruh mě přátel mladých neslo.

Tam podivíš se někdy, křídlo malé

kam dolétlo, u jaké mety kleslo!