KVĚTINY A BÁSNĚ.

Květiny jsou něžné básně

Přírody; když jaro kyne,

Z lůna dívky omlazené

Kvítek na světlo se vine.

Kdož o kouzlu dřímajícím

V lůně plodné máti neví,

An se jarní její city

V květinách milostných jeví?

Básně květiny jsou vonné

Srdcí mladých. – Dokud žíří,

Dokud duch operutěný

Bystrým letem k nebi míří:

Tu, hle, city nevýslovné

Jakož květiny procitnou;

Láska, touha, zpomenutí

V básních vroucích se vyskytnou.

Takto příroda a básník

Příbuznými jsou si tvory;

Když procitnou básně jeho,

V ní se květin octnou sbory.

I květiny zbuzenému

Básníkovi živé slují

I barevné vnady svoje

Slovům jeho propůjčují.