KVĚTINY A ŽENY. (Lilie a konvalinka.)

V úctě mám lilii cudnou, dámu, ať pannu neb paní:

Ať, vztýčena po stranách na Oltáři,

s důstojnou, posvátnou pokorou nebeskou čistotou září,

ať milostně nedotčeně, přec dobrotivě a milostně-žensky nad každou ranou se sklání,

širokým kalichem svým tak stále přímá a sněžná!

Než, rád mám přec konvalinku,

(žel, měl ji jen na chvilinku!)

čtveračku čerstvou a vonnou:

Při stejné čistotě srdce,

v tvarech svých drobných a milých,

ve svých úsměvech bílých

je tolik dětinně něžná!