KVĚTINY NA MALOSTRANSKÉM HŘBITOVĚ

Bez černý tmí se nad hrobem, kde tělo

Před lety bůhvíkoho zpráchnivělo.

Predikát s erbem vyhledaly deště.

Bez černý kvete poloshnilý ještě.

A růže zdivočelá lístky zbledlé

Nad hrobem dívky trousí z jara vedle.

Tak žila jak ty neduživé květy.

Spí spánek beze snů zde půlstaletý.

Fialky bázlivé, jež rosou studí,

Na hrobě dítěte vždy jaro vzbudí.

V kolébce vůně snad spí pokojněji.

Kus mrtvé Prahy mizí, tma ji halí

V těch křovinách, kde dávní lidé tlejí.

Cos chtěli kdys a též se nedočkali.