KVĚTINY OČÍ

Dvě modré květiny – pár dětských zraků –

se na mne dívaly.

Jak modré nebe bez oblaků

se ke mně vzpínaly.

A já jsem svoje oči potrhané

od květin odvrátil –

neb v mojich očích vášeň plane,

tam v těch mír nebes byl.

V mých očích pochyba a noc je tmavá,

však ty se jitrem dní,

tak tázavá ta dětská hlava

zrcadlo zpovědní.

Ó naději, ó lásko důvěřivá,

ó pravdo, ověnčená snem!

V těch studánkách se ráj usmívá,

v němž já jsem vyhnancem.