KVĚTINY.

Z papírků pestrých tvoje ručky urobily

tak jemných květů fantasticky vábnou směs,

jak pod kouzelným proutkem laškující víly

pod tvými prstíky se růže vytvořily,

mák, jiřiny a zlatý déšť... Ó, jaký ples!

Tak sepjal se květ ke květu, list roste k sněti

a luzná kytice hned byla hotova;

já zřel tvou bytosť tvůrčí rozkoší se chvěti

a přitulil jsem tebe tiše do objetí,

však tajnou radosť svou jsem nevdech ve slova.

Hned jemnou výčitkou tvá ústka šveholila:

„Já květy zrobila;... a ty se nedivíš?“...

– Ó, nedivím, já zvyk’ juž čáru tvého díla,

vždyť ty’s v mé sprahlé duši dávno vykouzlila

s písněmi jaro celé, nejen květů říš!