Kvetla pomněnka mi v srdci přechudičká,

Kvetla pomněnka mi v srdci přechudičká,

kvetla sluncem oček modrých dvou,

která skromně přivírala víčka,

aby nespálila září svou,

kvetla – více kvetou tvoje líčka.

Žel, že neznám házet hrstmi slov,

abych něhu její jarní pěl,

grešle jen dávám, když bych perly dávat chtěl,

na místě zpěvu hýkání výrů a pokřik sov.

Hyady, Merkura volat, Pana

pramálo umím, jen tak z nouze,

za Afroditu často přilétá mi vrána.

Sluncem mým (kritiko, pojď!) lojová svíčka,

na výši nebes belhám dlouze tak, ach dlouze –

Kvete pomněnka mi v srdci přechudičká!