Květlo děvče.

Květlo děvče v jarní kráse

jako růže stolistá.

Ach, ty Bože! Komu nebe

to děvčátko uchystá?!

Přilétali motýlkové

pobavit se s růžicí;

chodívali mládencové

za mladinkou dívčicí.

Ale růže slavíka si

za kochánka obrala;

dívka láskou své srdéčko

ku zpěváku rozňala.

Zpíval slavík na sta písní

růži milé z úkryta;

loudil jinoch zpěvy lásky

z rozchvěného varyta.

Aj slavíku, ptáče prosté,

v chudém šatě k růži jdeš!

Aj ty hochu, chudý hochu!

proč to děvče miluješ?

Líp' se hodí zlatohlavý

motýl k růži stolisté.

Ach, ty hochu milý! veta

po tvé lásce zajisté!

V dál slavíka zaplašili –

růže svadla, opadla;

láska hocha, láska děvy

v srdcích mladých nesvadla.

Tluče slavík o samotě

po růžince spanilé; –

dívka pláče pro milence

a hoch touží po milé.