Květnové meditace z roku 1887. (I. Pan Kilian.)

Dva domy má, je vdovcem této chvíle

a v ostrostřelbě vždycky centrum změří,

v kroj vždycky nový tílko svoje svěří

a k čapce zatkne péro černobílé.

Dal ekypáž své sestřenici milé

a tučné věno chystá svojí dceři.

Na časy zlé si stýská po večeři

a účetního s chasou plísní v díle.

Pro rudou košili, jež tak mu svědčí,

je spolku členem, pak – pro lidské řeči

a pás, jejž možno kryptogramem spínat’.

Sokolí péro nejdelší má z řady:

však s tobolkou se skokem vyhne všady

a o příspěvek dá se upomínat’.