KVETOUCÍ MÁKY.

Na dlouhém poli jásavě kvetly,

nad nimi modrá nebesa,

křičely vzhůru rudými světly,

když jsem šel ráno do lesa.

Pak výheň dne a olovo v lebce,

paseka zmijí, dětí křik,

k domovu návrat kročejem slepce,

a lesa unavený vzlyk. –

Vyprahlé pole na cestě leží. –

Ohnice žlutí výsměch dých'. – –

Purpurných máků výkřiky svěží?

Změť lístků zvadlých zbyla z nich...

A vítr zdvih' se, ve tvář mi vhodil

těch zvadlých listů tisíce. –

Živote, proto jsi je dnes zplodil,

by zítra kryly silnice? –