KVETOUCÍ STROM

V znachovělých jitrech v posledních hvězd zlatu

kvetoucí strom hoří! Slyšíš větví hlas,

haluzí zpěv šumný? V šeru, zázrak ten,

sladkou písní země zcela zajal nás,

v zmdlené zraky naše hvězdný rozsel jas,

vítězně pak vzplanul jasně ozářen

v nádheře svých poupat, v sněžných květů šatu.

Znáš zelené stráně u pat horských tesů,

konopka kde zpívá? Slyšíš vody šum

pod skalnými břehy? Tam, kde pustý lom

děsí prázdnem svým, zříš, rozpiat k nebesům,

vztyčen v jarní pýše k rusým oblakům,

kterak nalit mízou kvetoucí plá strom

jako bílý přízrak v chmurném temnu lesů.

V polední však chvíli, palčivý kdy příval

zlatí jeho květy, horoucí kdy klid

lehá v jeho větve, hučí včelstva roj

v ratolestech slavně mednou vůní zpit...

Mníš, že žhavou píseň plodné síly zpíval

kvetoucí tvůj strom, vášnivý že zdroj

kypí jeho tělem, šťávy sladkých plodů

v mlžných parách voní, v síle zázračné

planá třešeň hučí, opájí a žhne,

tajemný jak příslib věčné slávy zrodu!