KVETOUCÍ STROMY

Ve slunci alejí

kvetoucích stromů,

pod modrým nebem jdu

s láskou svou domů.

Bohatým vějířem

větve mne cloní,

každá má chvíle kvete a voní.

Chomáče květů,

zardělé, bílé,

ke mně se sklánějí,

sladce se chvějí,

tisíce retů líbat mne chtějí.

Vyrostlé z bolu,

štěstí mé zázrakem

rozkvetlo s nimi,

jako by neznalo

minulé zimy.

Věčným tím jarem

na mne se směje,

se květy voní,

se sluncem hřeje,

s mládím mým jásá...

Říkám si blaženě:

„Láska je věčná“...

Přede mnou alejí

kvetoucích stromů

táhne se, táhne se

do nekonečna...