Květu spásy.

Zkveť nám, růže, směle nad Siónem,

neboj se těch zrádných hadů vůkol;

pomni na svůj krásný, velký úkol,

rozžehná se podlost se svým trónem.

Zkvitni! krása tvá ji v temno skryje –

zkvitni, třeba tě mé poupě dusí;

kyprost tvá ji v hanbu zaklet musí,

a ona se schoulí jako zmije.