Květy a láska.

Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou.

Srdce zvlní nejdřív tajný vzdech,

než rty chví se lásky sladkou větou,

nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou,

akacie než v stín větví pletou

vonné květy bílých ve hroznech.

Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou,

srdce zvlní nejdřív tajný vzdech.

Akaciím v sled jdou teprv růže,

které v keřích svítí v plamenech,

kde rty k rtům lnou, ňadra k ňadrům úže.

Akaciím v sled jdou teprv růže;

studu dívky a rozpaku muže

kos a slavík zpívá na posměch.

Akaciím v sled jdou teprv růže,

které v keřích svítí v plamenech.

Naposled pak astry pestrokvěté

budou chvět se smutně na hrobech!

Chudé květy, větrům v plen tam jdete

naposled, vy astry plnokvěté;

upomínky, nežli čas vás smete,

zvoňte v písních, vykvetejte v snech,

naposled než astry plnokvěté

budou chvět se smutně na hrobech!

Srdce! které znáš ten román lásky,

pokud můžeš, hleď jen milovat! –

Bez rozpaku, bázně, bez otázky!

Srdce, které znáš ten román lásky,

dřív než přijdou šediny a vrásky,

v květech vidíš lásky symbol plát.

Srdce! které znáš ten román lásky,

pokud můžeš, hleď jen milovat!