KVĚTY SMUTEČNÍ.

Příkrov mramorový,

železná kol mříž,

přistup, on ti poví,

čí to tady říš:

králů šest zde v taji

věčnosti sen sní,

a mříž proplétají

květy smuteční

réva mák, réva mák.

Králů šesti těla,

pěti královen

pod kamenem stlela,

prach z nich zbývá jen,

také jejich sláva

mroucím echem zní,

a mříž proplétává

kvítek smuteční

réva mák, réva mák.

Čtverý rod tu v šesti,

svatý pokoj jim!

V žalu ten, ten v štěstí

odešel a zdřím’,

žehnán ten ať mine,

tomu kletba zní,

a všem vínek vine

kvítí smuteční

réva mák, réva mák.

Vine se a vine

ze chrámu ven, z bran,

úponky své šine

dálí do všech stran.

Ohlédni se kolem,

v trudy chvil a dní

chytají se stvolem

květy smuteční

réva mák, réva mák.