Květy v duši.

Tajemné květy dýchají a planou

v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty

v šer klidných stínů, tiší zadumanou,

kam nevniká ni zrak, ni slunka svity.

Kam nezní vzdechy, stesky lidských bolů,

ni bouřný ruch, vír všední vřavy světské,

kde mír, kde mír! – Ó květy čarných stvolů,

jak závidím váš vděk té duši dětské!

Jeť plna něhy, vroucí, vábně snivé,

je ona sad, kde jasmínu dech voní,

je v stínu lesním pramen vody živé,

co kapradím kdes v mechu sladce zvoní...

Kam nevniká ni zrak, ni slunka svity

v šer klidných stínů, tiší zadumanou

v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty

dýchají květy tajemné a planou.