Květy v oknech.

Skrz mrazné květy na oknech

smál červánek se jitra mladý,

a jakmile jen na ně dech’,

hned v květech těch

skvost perel růžových se zjevil všady.

A den když dospěl na vrchol

a v perlách těch se slunně zračil,

hned všecko lesklo se to kol,

že květný stvol

těch skvostů množství sotva stačil.

Však v podvečer když hynul den

a dálný nebesklon se stmíval,

zřel na okně jsem udiven –

slz kapky jen,

jak nosívá je náhlý žalu příval.

Ty zvolna tuhly do sutek,

chlad na led proměnil je šedý,

ten tam byl jejich třpytný vděk

a já se lek’

Snad nejsou to mé písně naposledy?