KVĚTY V RÁKOSÍ

Na nebi mračna, měsíc v nich

nakouslý oranž jak žlutý

nad mrtvým řeky ramenem

se sklání ve vichru studeném;

sítí a rákosin pruty

se ve vodě chvějí bílé jak sníh,

nárazem každičkým tknuty,

podivné květy velikých kalichů

na vodě v snění vlní se potichu.

Urychli, chodče, krok, chvatně jdi kol,

klamavá, zrádná je tůně;

tě v bahno sláká bludičky třpyt,

tě snadno svabí kouzelný svit

těch květů a jich vůně;

tak vlhký a křehký jest jich stvol,

čar divný v jejich spí lůně –

že nerozeznáš, kolem jda po tichu,

vil bílá ňadra od květných kalichů.