Květy zla.

V bažinách černých, hnijících,

kde hmyzu let jen zvučí

a slunce sotva zasvitne –

divoké květy pučí.

Po hladině jsou rozsety

jak hvězdy v tiché noci

a zhasnouce, jed nechají

odkazem ve ovoci.

Květ jeden zvadne, opadá,

a deset se jich zrodí –

za šera Zločin s Neřestí

jich dechy ssáti chodí.