Kvítí a oči.

Zelená se žito od vrchu až k zemi,

ani jedna chrpa mezi klásky všemi.

Ani jedna chrpa, to rozmilé kvítí,

jež se jako oči mé panenky svítí.

Nebo se to kvítí ukrývá v tom žitě,

jako ty dvě oči v slzích na úsvitě.

Tak jako ty oči v slzičkách se krejí,

když se v dlouhých nocích ze sna probouzejí.