Kvítí ledové.

Krásno, ladno – ledové to kvítí,

jakéž zima divně vytvoří;

v krásu jeho duch se ponoří,

čarovným kdy leskem jasně svítí.

Než ten led mé srdce neroznítí,

žalně jenom se mnou hovoří –

však hruď mocným plamem zahoří,

vonným, květným sadem mám-li jíti.

Tak i věda mrazným kvítkem jesti,

pak-li rozum chladný jen ji pěstí

bez průvodní hvězdy, bez Boha;

nedá vůně, srdce nerozhřívá,

jí jen vzniká duše mátoha,

jež se leskem klamným přiodívá.