Kvítí z Karmelu. (II.)

Rybařil jsem – rybařil jsem,

do jezera tajuskrytě

táhlé házíval jsem sítě

s večera i na úsvitě.

Po lesích jsem – po polích jsem

honil laně i zajíčky

a na srnky, nebožičky,

ukrutné jsem kladl líčky.

Ale nyní – ale nyní

nevšímám si více zvěře,

nelovím víc po jezeře, –

sám teď zloven bloudím v šeře.

Obemkly mne – obemkly mne –

jak jsem spatřil krásnou děvu –

léčky čarosladkých zpěvů,

sítě tkané z úsměvů.