Kvítí z Karmelu. (IV.)

Aj, můj milý již přichází,

na okénko ťuká jemně, –

aj můj milý mluví ke mně

a pohlíží mřížemi.

„Vstaň, má skalní holubinko,

zima na sever se brala,

kvítka, hle! se ukázala

a slyšán hlas hrdliččin!“

„Vstaň, má skalní holubinko,

den se schladil horký příliš,

aj hvězdičky rozkvětly již, –

pojďme trhat lilii!“

„Vstaň, má skalní holubinko,

uhladím ti vlásky hladké,

ulíbám ti rety sladké

jako hrozen z Engoddi!“