Kvítí z Karmelu. (VII.)

Jabloni, o jak jsi krásná

přede všemi stromy v lese, –

větříček když pozatřese

skvostnou tvojí korunou!

Jabloni, o jak jsi krásná! –

Spočíval jsem ve tvém stínu,

spočívala mi na klínu

dvé červených jablátek. –

Jabloni, o jak jsi krásná! – –

V milenku jsem se zadíval

a na ňádrech svých ukrýval

líčka – sladká jablátka!