Kvítí.

Kdo spočítal v lese listí

spadlé v chladné jeseni,

ať se pokusí vyčísti

byliny a koření,

z nichžto zemi šat barevný

jaro s letem uplítá:

komu počet jejich zjevný,

jmenem ať je vyčítá.

A však mé na každé kvítko

oko rádo hledívá;

samorostlé jara dítko

více mne tu těšívá

než to vzácné za sklem kvítí

snášené od zámoří,

jež, nechť pyšněji se třpytí,

smysl můj nepokoří.

Přeji cedry Libanónu,

přeji palmy Africe,

vzácnost přeji tu i onu

bohaté Americe:

já si vážím štědré ruky

Tvůrcovy, kde zjevena!

nikdy nedělá mi muky,

čím vlasť jiná dařena.

Za sklem ráj velebte jedni,

jiní stromu stříženec:

háj mi nikdy neovšední,

ani luční květenec.

Za cizotky milé pánům

růži planou nezadám:

jiřinkám i tulipánům

před fialkou čest nedám.