Kvítky z jara.

Patřte, dítky!

na ty kvítky,

když se z jara radují:

pnou do výšky

své kalíšky,

Bohu za vše děkují.

Proč pak ale,

kvítky malé,

kalíšky své kloníte,

když vám vadnou

zimou chladnou

lístky polo-rozvité?

V šťastné době

my vás sobě

béřem za vzor vděčnosti;

pročež vy zas

vemte si z nás

příklad v dobách neštěstí.

My, když žaly

slast nám kalí,

hlavinek nekloníme:

nýbrž vzhůru

k nebes kůru

prosebně vždy hledíme.