KVŮLI BOHU!

Plno květin, plno svíček,

plno záře u oltáře,

ale jak ta svíce z vosku

mladého jsou kněze tváře.

Za ním sedí bledá matka;

chvějící se ruce v klínu

ofěrují jedináčka

svému bohu hospodinu.

A z pozadí kostelíčka

hledí žalné oči mladé,

mladé – žalné, jak kdy mládí

ráj svůj samo v hrob si klade. –

Však než ušlo dní pár po mši,

co jich bývá do měsíce,

matka – jista nebe – zhasla,

jak kdy dechem zhasne svíce.

A než dní zas uplynulo,

co jich bývá do půlroku,

nebyl žal a nebyl život

již v tom mladém dívčím oku.

Mladý kněz však v prvním roku

podkvasné pil kvůli zdraví,

druhý rok pil všeho mnoho,

třetí již jen koňak pravý.