KYTIČKA.

Věje větříček

z knížecích lesů,

běží milenka

ku potoku.

Nabíra vody

v kovaná vědra,

po vodě k dívce,

kytička plyne,

Kytička vonná,

z fial a růží.

I jme se dívka

kytičku lovit,

spadla ach spadla!

v chladnou vodičku.

Kdybych věděla

kytičko krásná!

kdo tebe v kyprou

zemičku sázel,

tomu bych dala

prstének zlatý.

Kdybych věděla

kytičko krásná!

kdo tebe lejčím

heboukým svázal,

tomubych dala

jehlici z vlasů.

Kdybych věděla

kytičko krásná!

kdo tě po chladné

vodičce pustil,

tomubych dala

vínek svůj z hlavy.