Kytka

Hoch jako kytka;

panna k ní voní,

uschne-li kytka,

co pak je do ní.

Hoch už je v hrobě

a kytka svadla, –

ta jejich láska

do hrobu padla.

Hoch už je v hrobě

a láska taky, –

ach, bože, deště

dej na oblaky.

S oblaků prší,

hrob zelená se,

nad hrobem růže

zas rozkvétá se.

Hoch je to jiný,

kytka zas nová –

a ta panenka

není už vdova.

Vyrostla kytka,

vdova k ní voní, –

ta první svadla,

což bylo po ní!