Kytka.

Kytku, v níž se v prostřed skvěla krásná růže,

Dárkem od ní obdržel jsem milostnou;

Pohledím-li na tu růži spanilou,

Zpomínka mi prsa svírá úž a úže.

Milostná tu jako samo lásky bůže

S fialinkou v oku stojí přede mnou –

Jest to úkaz, jenž mě mocí podivnou

Z chladné země do ráje překouzlit může.

Kéž ta kytka nikdy nezvadne mi více,

Bych se věčně mohl kochat, blažit v ní,

A tak věčně vidět zářit její líce!

Na vše zapomněl bych v tomto podívání,

Z kvítků těch bych slyšel dýchat – mluvit ji,

Viděl obraz její v stálém zpomínání!