Kyvadlo.

Zastav se! mučíš mě, kyvadlo žluté,

zdlouhavé, houpavé... únavy tíží

jižjiž svůj staviž krok. Směšnosti kruté!

líný tvůj chmurný stín zas dál se plíží – –

Upjatě pohlížím do tebe vzhůru,

hněv se mne zmocňuje, zloba mě chvátí,

zřím v tobě obraz svůj – karrikaturu –

bezděčně, směšně jak sem tam se klátí...

Netvore! zastav se, mučíš mě krutě,

zdlouhavé, houpavé, v ospalém chodu –

na tisíc kusů bych rozbil tě chutě,

Výsměchu proklatý lidského rodu,

symbole bezděčna kejklířství toho,

jehož zřím všude – i v sobě – tak mnoho!...