Kýž do toho tisíc hromů!

Kýž do toho tisíc hromů!

Bůh mi rač odpustit hříchy!

Slyším, jda onehdy domů,

Bylť jest večer jasný tichý,

Vozku modlit se a klet,

Jemuž, anžto v žumpě seděl,

Ač i kůň se dřel a hleděl,

Nemožno přec dále jet.

Kýž do toho tisíc hromů!

Rač mi Bůh odpustit hříchy!

Takto ondy, věřte tomu,

Sotva tajím v sobě smíchy,

Slyším dva, jenž hráli v karty

Pouze o malé caparty,

Že jim třetí bulku smet,

Modlit se a spolu klet.

Aby do vás tisíc hromů!

Bůh mi rač odpustit hříchy!

Takto ondy, kráče z domu,

Buď z hlouposti nebo z pýchy,

Na bídu, jenž v cestě stála,

A mu dobré jitro přála,

Zahřměl suchý milostpán,

Veleznámý tulipán.

Takto v lidském živobytí

Zlé se s dobrým stále střídá;

A kdo v sobě ďábla cítí,

Ať se střeží, ať se hlídá:

Ať nemíní, pouhé klení

Že odvrátí pokušení;

A že tím se spasí svět:

Modlit se a spolu klet.