Kýžená proměna.

Sad všecek ošuměl, pták v dálku prch’,

na lípě pod oknem mdlý lupen sprch’;

sníh z těžkých mraků dnem i nocí pade

a na větvičky ozdobně se klade;

na každé drobných opálů je vrch.

Tak chlubíš se mi, lípo! V jasný den

jak velmožka mi zíráš do oken;

leč bílý skvost ti náhle spadne s hlavy,

až slunce zor svůj čarně usměvavý

jak zlatou střelu vmetne v jara sen.

Pak střelou tou svých krás a skvostů všech

jest náhle se ti vzdát, a marný vzdech!

Viz, východ plane, teplé vánky vanou;

z tvých opálů se přes noc slzy stanou,

leč skvostný máj jest ukryt v slzách těch!